Poplatek ČT a rozhlas: Platit, nebo neplatit?

Co je poplatek ČT a rozhlas?

V České republice existuje takzvaný koncesionářský poplatek, který se platí za veřejnoprávní televizi a rozhlas. Poplatek ČT a rozhlas, jak se mu běžně říká, slouží k financování České televize a Českého rozhlasu. Tyto instituce mají za úkol poskytovat objektivní a nezávislé informace, rozvíjet českou kulturu a vzdělávat. Na rozdíl od komerčních televizí a rádií, které jsou financovány z reklamy, nejsou ČT a ČRo závislé na příjmech od inzerentů. Díky tomu mohou nabízet program, který není ovlivněn komerčními zájmy a slouží veřejnosti. Poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas je povinný pro každého, kdo vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač. Jeho výše je stanovena zákonem a v současnosti činí 135 Kč měsíčně pro televizní přijímač a 45 Kč měsíčně pro rozhlasový přijímač.

Výše poplatku a jeho platba

Aktuálně činí výše koncesionářského poplatku za rozhlas 45 Kč měsíčně a za televizní vysílání 135 Kč měsíčně. Celkem tedy domácnosti za veřejnoprávní televizi a rozhlas odvádějí 180 Kč každý měsíc. Poplatek se hradí vždy za kalendářní měsíc, ve kterém je přijímač provozován. Pokud tedy domácnost vlastní televizní přijímač i rádio, je povinna hradit obě tyto částky. Platbu je možné provést několika způsoby. Nejpohodlnější je platba SIPO, která umožňuje automatické strhávání poplatku z vašeho účtu. Další možností je platba prostřednictvím poštovní poukázky typu A, kterou obdržíte na vyžádání od České televize nebo Českého rozhlasu. Poplatek lze uhradit také bankovním převodem na účet provozovatele. Důležité je uvést správný variabilní symbol, který je vám přidělen a slouží k identifikaci vaší platby.

Kdo musí poplatek platit?

Poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas, zkráceně koncesionářský poplatek, musí platit v Česku každá domácnost, která vlastní televizní přijímač nebo rádiový přijímač, a to bez ohledu na to, zda sleduje programy České televize či poslouchá vysílání Českého rozhlasu. Poplatek se nevztahuje na sledování televizního vysílání přes internet, takže pokud nevlastníte klasický televizor, ale pouze sledujete online platformy, poplatek platit nemusíte. Stejně tak se poplatek nevztahuje na osoby, které pobírají starobní důchod, jehož výměra nedosahuje výše životního minima, a osoby, které pobírají invalidní důchod 3. stupně. Pro stanovení povinnosti platit koncesionářský poplatek je rozhodující vlastnictví přijímače, nikoliv jeho používání. I když tedy máte doma starý nepoužívaný televizor, stále máte povinnost poplatek hradit.

Výjimky z placení poplatku

Poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas, zkráceně koncesionářské poplatky, je v České republice povinností pro většinu domácností. Existují však i výjimky, kdy se poplatek platit nemusí.

Osvobození od poplatku se vztahuje například na osoby pobírající starobní důchod, jehož výše nedosahuje stanovené hranice, a osoby s těžkým zdravotním postižením, které pobírají určitý druh důchodu. Dále jsou od poplatku osvobozeny osoby umístěné v zařízeních sociálních služeb, například v domovech důchodců.

Poplatek se také nevztahuje na osoby, které již platí koncesionářské poplatky v jiné zemi Evropské unie. V takovém případě je nutné doložit potvrzení o placení poplatků v dané zemi. Je důležité si uvědomit, že osvobození od poplatku není automatické. Osoby, které splňují podmínky pro osvobození, musí o něj požádat Český rozhlas nebo Českou televizi a doložit potřebné dokumenty.

Využití poplatků Českou televizí

Česká televize, jakožto veřejnoprávní médium, je financována primárně z koncesionářských poplatků. Tyto poplatky, oficiálně nazývané "poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas", hradí každá domácnost a firma, která vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač. Výše poplatku činí 135 Kč měsíčně za televizní přijímač a 45 Kč za rozhlasový přijímač.

Získané finanční prostředky z koncesionářských poplatků pak Česká televize využívá k tvorbě a šíření televizního programu na svých kanálech. To zahrnuje širokou škálu pořadů, od zpravodajství a publicistiky, přes dokumenty a filmy, až po zábavu a sport. Důležité je zmínit, že Česká televize je ze zákona povinna vytvářet a vysílat programy pro všechny věkové a zájmové skupiny. Kromě toho poplatky slouží také k financování výroby původní české tvorby, podpory kulturních projektů a rozvoje nových technologií. Jelikož je Česká televize nezávislá na komerčních subjektech, koncesionářské poplatky jí umožňují plnit svou roli objektivního a nestranného média, které slouží veřejnosti.

Využití poplatků Českým rozhlasem

Český rozhlas, jakožto veřejnoprávní médium, je financován primárně z koncesionářských poplatků. Tyto poplatky, oficiálně nazývané "poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas", tvoří stěžejní část příjmů Českého rozhlasu a umožňují mu plnit jeho veřejnou službu. Výše poplatku je stanovena zákonem a v současnosti činí 45 Kč měsíčně pro domácnosti a 70 Kč pro firmy. Tyto prostředky jsou následně rozděleny mezi Českou televizi a Český rozhlas, přičemž Český rozhlas získává zhruba třetinu celkové vybrané částky. Využití těchto finančních prostředků podléhá přísné kontrole ze strany Rady Českého rozhlasu, která dbá na to, aby byly vynakládány efektivně a v souladu se zákonem o Českém rozhlase. Peníze z koncesionářských poplatků jsou využívány na financování široké škály aktivit, včetně výroby a vysílání programů, rozvoje digitálního vysílání, podpory kulturních projektů a zajištění chodu celého Českého rozhlasu.

Služba	Poplatek	Termín splatnosti
Televize	135 Kč/měsíc	Do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla povinnost platit
Rozhlas	45 Kč/měsíc	Do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikla povinnost platit

Kritika a kontroverze poplatku

Poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas, často označovaný jako koncesionářský poplatek, je v České republice dlouhodobě zdrojem kritiky a kontroverzí. Odpůrci poplatku argumentují, že v době široké nabídky komerčních televizních a rozhlasových stanic a internetových platforem není existence placené veřejnoprávní služby nezbytná. Kritizují také výši poplatku, která je v porovnání s jinými evropskými zeměmi relativně vysoká. Často zmiňovaným argumentem je i neefektivní hospodaření České televize a Českého rozhlasu a nedostatečná transparentnost vynakládání finančních prostředků. Zastánci koncesionářských poplatků naopak zdůrazňují důležitou roli veřejnoprávních médií v demokratické společnosti. Argumentují, že Česká televize a Český rozhlas poskytují objektivní a nezávislé zpravodajství a plní důležitou vzdělávací a kulturní funkci, která by bez existence poplatků nebyla možná. Zdůrazňují také, že veřejnoprávní média nejsou závislá na příjmech z reklamy, a proto nejsou vystavena tlaku komerčních subjektů. Debata o budoucnosti koncesionářských poplatků a financování veřejnoprávních médií je v České republice stále otevřená a je pravděpodobné, že bude i nadále předmětem diskusí.

Poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas je investicí do nezávislé a kvalitní žurnalistiky, která je pro fungující demokracii nepostradatelná. Bez objektivních informací se společnost stává snadnou kořistí manipulací a dezinformací.

Zdeněk Kroupa

Možnosti zrušení poplatku

Poplatek za veřejnoprávní televizi a rozhlas, lidově nazývaný koncesionářské poplatky, je v České republice povinností pro každého, kdo vlastní televizní nebo rozhlasový přijímač. Existují však výjimky a možnosti, jak se platbě poplatku vyhnout legální cestou. Osvobození od poplatku se vztahuje na osoby pobírající starobní důchod, osoby se zdravotním postižením a osoby s nízkými příjmy. Podmínky pro přiznání osvobození se liší a je nutné je ověřit u České televize nebo Českého rozhlasu. Pokud nesplňujete podmínky pro osvobození, ale přesto nechcete nebo nemůžete poplatek platit, je nutné odhlásit všechny přijímače z evidence. To znamená, že je nutné oznámit České televizi a Českému rozhlasu, že již nevlastníte žádný televizní ani rozhlasový přijímač. Důležité je si uvědomit, že pouhé nepoužívání přijímače neopravňuje k neplacení poplatku.

Budoucnost poplatku ČT a rozhlasu

Otázka budoucnosti koncesionářských poplatků, tedy poplatků za veřejnoprávní televizi a rozhlas, je v České republice dlouhodobě diskutovaným tématem. Současný systém, kdy každý občan s televizním nebo rozhlasovým přijímačem platí pevnou měsíční částku, čelí kritice z různých stran. Někteří argumentují, že v době internetového vysílání a streamovacích služeb je koncesionářský poplatek přežitkem. Poukazují na to, že mnoho lidí sleduje obsah České televize a poslouchá Český rozhlas online, aniž by vlastnili klasický přijímač. Další kritici zpochybňují efektivitu a transparentnost hospodaření České televize a Českého rozhlasu. Vyzývají k reformě systému, která by zajistila větší kontrolu nad financováním a zároveň zohlednila moderní způsoby konzumace médií. Na druhou stranu, zastánci koncesionářských poplatků zdůrazňují důležitost nezávislého a objektivního veřejnoprávního média. Argumentují, že poplatky umožňují České televizi a Českému rozhlasu plnit jejich veřejnou službu, a to bez ohledu na komerční tlaky a politické vlivy. Budoucnost koncesionářských poplatků tak zůstává nejistá. Je pravděpodobné, že debata o jejich podobě a fungování bude pokračovat i v příštích letech.